,,Čau, jakej byl víkend? Jseš nějakej jetej? Chlastals nebo tě prohnala milenka?“
,,Kdyby aspoň něco z toho,“ povzdechl si. ,,Budget kamaráde, budget.“
I takhle může vypadat pondělní ráno, v prostředí, kde se tahle zvláštní entita vyskytuje.
,,Jsem budget, pojď budeme si hrát,“ ozývá se s nástupem blížícího se konce roku z firem, co si říkají korporátní a lidem,
které tohle povyražení čeká, začíná zvláštní období vymyslet z ničeho něco. Tito lidé, kteří s tímhle zvířátkem obcují se dělí na tři skupiny.
Zkušené budgetáře, co už mají pár zkušeností za sebou a vědí, že na tenhle budget se musí jít obezřetně. Platí v podstatě dvě zásady.
Musí se líbit nahoře, většinou v Německu, nebo ve Francii a nesmí se překročit. Ne, ne! Na to bacha, překročit budget, není to samé
jako překročit Jordán nebo zdolat Zikkurat.
Takový zkušený budgetář, vyznačující se tím, že nosí sako a kravatu a vozí ty budgety prezentovat na výstavy, nechá radši budget zpracovat mladšího kolegu. Ten sice sako a kravatu ještě nenosí, zato ale moc, moc chce. To jsme ale začali od konce. Tak to napravme a pojďme pěkně popořádku.
Kategorie jedna. Poctivci a srdcaři.
Asi nikoho nepřekvapí, že ty jsou na tom nejhůř. Berou korporaci tak trochu za vlastní a chtějí firmě opravdu pomoci, bez ohledu na to,
jestli si to sama zaslouží.
,,Seděl jsem na tom ještě v neděli do jedný. Vlastně už v pondělí. Pak jsem nemoh usnout, no co ti budu povídat. V půl třetí
jsem to ještě upravoval.“ ,,Hm,“ odpovídám, koukám na něj a jo, rozhodně se mu to dá věřit. Kruhy pod očima, bez energie.
Hladová dušička, schovaná za šedivějícím sklivcem očí, marně vyhlíží v naději, že snad zahlédne strom, nebo dravce kroužícího na obloze.
Nevidí je. Zato vidí budget. Upraven na míru, ani velký ani malý, navýšený tak akorát oproti tomu loňskému, spokojený, nakrmený,
kouká z monitoru. A těší se na cestu. Má s ostatními budgety sraz u ředitele. A tam to nekončí. Naopak. Velkej business trip teprve začíná.
Kategorie dvě. Vychcánkové
,,Hele vole nevíš, kde máme loňskej budget? A kolik byla inflace?“ ptá se týpek v triku kolegy v druhém triku.
Kolega v druhém triku si cucá palec a poskytuje dvě čísla.
,,Ok díky,“ odpovídá první a už vytváří budget. Ctrl C Ctrl V x inflace. Uložit, přejmenovat aktuální rok, odeslat.
Kategorie tři. Zkušení rozpočtáři.
Ty jsme si částečně popsali už na začátku, ale neškodí si je připomenout.
Půl třetí odpoledne. Zkušený budgetář, poté, co přijel v půl desáté do práce, do dvou hodin popíjel kafe a korzoval s ostatními kolegy,
zadává svému mladšímu kolegovi a budoucímu klonu úkol. Samozřejmě s notnou dávkou hereckého výkonu.
,,Hele Tome, já mám v pondělí ten budget, už jsem to rozpracoval, ale jsem dneska totálně zasekanej. Prosím tě dotáhni to sám.
Ty podklady jsou v těch podsložkách, neboj to si všechno dohledáš.“
Pak koukne dramaticky na Rolexky, dodá už jen ,,už teď nestíhám,“ a odjíždí.
Samozřejmě mladému chlapci jedoucímu po slepé koleji jménem kariéra v korporátku, nesděluje informaci o tom, že je odpoledne
zasekanej golfem. On to mlaďas stejně tuší a vyhledávajíce v podsložkách informace, které tam nejsou, doufá, že to jednou bude on,
kdo bude s Tigrem Woodsem na filghtu.
A taky jo. Jednou bude. Určitě. S každým vyplněným, splněným a nepřekročeným budgetem, bude svému cíli blíž.
A o tom, co z něho časem ty budgety udělají a jakou cestu mu vlastně dláždí, zase někdy příště.
Napsáno v roce 2019 – inspirováno korporací Faurecia