Byla jednou jedna malebná vesnička v horách. Nacházela se v krásném údolí mezi loukami, táhnoucími se od potůčku až k vrcholkům, kde byla stále zima. Na konci té vesničky žil starý muž a v malém kravínu za svým domkem, si choval pár kusů dobytka. Jeden býk a jeho harém v podobě asi deset krav, tu žili spokojeným životem. Až na toho vola. Tažného a věčně nespokojeného.

,,Hele poslouchejte mě, slyšeli jste o tomhle a viděli jste tamto?‘‘ otravoval ten vůl vzduch každý den. Už ho nebavilo tahat vůz sem a tam a tak neustále prudil a nedal pokoj.

Krávy ho ze začátku moc nevnímaly, stačilo jim lehnout si na louku do stínu pod strom a celý den přežvykovat.

,,Ať dá ten vůl pokoj,‘‘ říkali si sborově.

Jenže ten vůl ne a ne a tak jim jednou večer zase vypráví.

,,Přijelo auto a z něho, vystoupil hezký mladík, fakt, na vlastní oči jsem to viděl.‘‘

,,Bavili se stařečkem o nějakém výletu….prý už brzy pojedeme.‘‘ 

Krávám to začne vrtat hlavou. ,,Výlet, výlet, to zní zajímavě.  A vůbec, proč bysme nemohli jet na výlet? Furt tu jenom ležíme na louce a přežvykujeme trávu. Ten vůl má nakonec docela bezva nápady,‘‘ říká nejstarší kráva a všechny souhlasně přikyvují.

Jenom býkovi se to nějak nezdá. ,, Holky, proč byste někam jezdili, když je tady tak krásně

a tráva je tak šťavnatá. Co Vám tu chybí?‘‘

Ale krávy ho div neuštěkaly ,,Mlč a nech nás, Ty jsi tak přízemní, nikdy se nikam nepodíváš,‘‘ tak moc se jim ten vůl s tím jeho výletem dostal mezi rohy.  

Po pár dnech, kdy se nic nedělo, opravdu přijelo auto…a ne jedno, ale rovnou dvě.  A krávy už se hrnou na korbu toho krásně zeleného, v očích vzrušení z výletu. 

,,Tak jedeme, už je to tady, já se tak těším,‘‘ bučí jedna přes druhou. A už jsou tam všechny do jedné, i s tím starým volem.                  

Býk, přežvykujíc tu lahodnou trávu, to z nedaleké louky v údivu pozoruje.  Motor startuje

a auto směr jatka se dává do pohybu.  Z druhého auta současně vychází deset krásných jalovic a míří směrem, k býkovi. V očích se mu zableskne, spokojeně zabučí. Tuší, že mu nastává zatraceně dobré období.

Poučení: Poslouchat kdejakého vola se mnohdy nevyplácí.


Nepublikováno: Napsáno 2018 pro kurz tvůrčího psaní

Egon: ,,Hele Duchoni, neměli bysme to nějak sdílet? Víš kvůli tomu - jak se tomu sakra jenom...., jo, většímu dosahu," přemýšlí Egon nahlas. Duchoň, ,,opéká si buřta, těší se na tu mastnotu, co mu za chvíli poteče po bradě a co ji zapije pivem a je mu to z duše buřt.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *