Byla jednou jedna skupina pastevců se smyslem pro humor. Říkáte si asi. No, a? Co je na tom špatnýho? Veselý bačové, budou lepší než smutný. Jenže, kdeže. Chyba lávky. Nejsou pastevci jako pastevci.
A taky nejsou ovce, jako ovce, pes jako pes a místo jako místo. No, ale pojďte se přesvědčit sami.
Takže co se to vlastně stalo. Je to zvláštní, ale spíš než co, je pro nás důležité kde.
Tenhle příběh se stal u Kolína. To je město, co stojí v lautr rovině, že to až není možný. Kam se koukneš, žádnej kopec. Ne, že by to byla nějaká nudná krajina, to ne, naopak, je to pěkná rovina, ale spíš taková zemědělská oblast. Prachovský skály, abys tam pohledal.
No a ty pastevci si to takhle jednou ženou pěkně od Úval směrem na ten Kolín. Ženou svoje ovečky a už od Kouřimě si povídaj, jak to v tom Kolíně rozjedou. Totiž jeden z nich, Pepíček, co má klobouček pěkně na stranu, má v tom Kolíně ženskou. Pěknou, fakt hezkou. Takovou panenku rozmilou. Ona tam pingluje v šenku. Roznáší víno a tak podobně. No a za ní do toho šenku, ty fiškulové jdou. Trochu se pobavit. Zahrát si mariášek, dát si nalejt máz vína, zazpívat si a bůhví co dalšího večer ještě přinese.
No, kdo pás ovce ví, že ty holky chlupatý se musej pořádně hlídat, jinak spasou, na co přijdou. Co si budeme povídat. To vědí ti naši hoši taky, ale o co větší mají veselo, o to menší zodpovědnost.
Drží se kolem ramen, popíjejí alkohol a už se vidí v šenku. Veškerou starost o těch třicet nenažraných sekaček trávy nechávaj, na tom čtyřnohým chudákovi, co s nimi vyrazil z Úval.
No asi si dokážete představit, jak to s takovým psem vypadá po třiceti kilometrech hlídání, skákání z ovsa na zelenou louku a zase zpátky. Chudák nestíhal a tak ovce měnili kulturní krajinu v golfová hřiště.
Pes byl rád, že je rád a že ho v jednom okamžiku nestřelil myslivec s pérem na klobouku, co šel kolem a co si myslel, že číhá na srnu. Prej ,,pejsku náš co děláš?‘‘
Hafan by mu byl býval rád odpověděl, ale byl tak utahanej, že se jen přiblble usmíval a vyšlo z něj jen. ,,Řek bych vám, nevím sám.‘‘ A pak už jen hop a skákal kolem těch ovcí zas dále.
Když toho chudáka myslivec viděl, tak se mu ho zželelo. Ponechal ho osudu a šel si svojí cestou.
A tak se ta banda bačů dokodrcala s podvečerem do toho šenku, kde zapadli k nejbližšímu stolu a bavili se až do rána bílého.
A ovce? Ty nechali bez dozoru. Celej ten večer i noc. Správně tušíte, že to bylo peklo.
Pes byl rád, že leží a ovce? Ty, potvory spořádaly, dvě celý pole spadající do katastru naší obce. Fakt, nekecám. Vikve seté a čočky jedlé. Normální šílenost. Škoda byla veliká jako celá Afrika.
Epilog:
,,Hele a nepřeháníš to trochu? Já, jsem teda slyšel, že šlo jenom o trochu ovsa.
Poučení: Nevěřte, všemu co se zpívá.
Nepublikováno: Napsáno v roce 2019 jen tak.