Schovány pod sluncem,
lezou sem stíny.
Chladivé
i ty,
co působí splíny.

Doba jim mává.

Šíří se jako mor,
šedne zem i nebe.
A já místo radosti
strach
mám už i z tebe.

Ta doba zebe.

Bojíme se stínů,
mají své mechanismy.
Zdarma úpravu názoru
a v akci návod,
jak zacházet s ismy.

Ta doba nás vítá,
už nám svítá?

Jako cestou jít?
Vinen či nevinen?
Zkusit jenom být,
nebo se stát stínem?

Teď drahé každé rady.
Ta doba už…

je tady.

Nepublikováno: Napsáno v roce 2021 jako pocitovka

Egon: ,,Hele Duchoni, neměli bysme to nějak sdílet? Víš kvůli tomu - jak se tomu sakra jenom...., jo, většímu dosahu," přemýšlí Egon nahlas. Duchoň, ,,opéká si buřta, těší se na tu mastnotu, co mu za chvíli poteče po bradě a co ji zapije pivem a je mu to z duše buřt.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *