Jistě to znáte. Ten vtip. No, takový ten kreslený, kde sedí ty vrány na drátech vysokého napětí v obrácené pyramidě. Nahoře jedna čistá, neposkvrněná kálící směrem dolů, na ty níže posazené. V těch spodnějších, ale stále ještě vrchních řadách to pořád docela ujde, ale čím níž,
tím…. no, je vám to asi jasné. A teď si představte, že nějak takhle vznikají makroekonomická data. Je vám to divné? Ptáte se jak? Jednoduše. Musíte jen otočit pyramidu. Ukážeme si to na klasické korporaci.
,,Haló,‘‘ volá vedoucí korporátní vrána do prostoru AT&T konference, kde se zatím poslušně shlukují další vrány okupující patra mínus jedna
a nižší. Nadřízená vrána všechny vítá, otevírá prezentaci a broušenou angličtinou hlásí.
,,Dobrý den kolegové, vítám vás na dnešním meetingu týkajícího se snížení skladových zásob divize našeho podniku. Věnujte prosím pozornost následující prezentaci, v jejímž závěru doplníme výsledky za vaše závody.‘‘
V tu chvíli, řada více či méně vyděšených obětí telekonference, předhozených na ní, ať už svým šéfem, či egem, otevírá excelovské tabulky
a dává vzniknout oněm číslům, které bude chtít nadřízený slyšet.
Je totiž dva dny před koncem měsíce a tak jako každý měsíc, nadřízené vrány zajímá to, o kolik daný závod sníží skladové zásoby. Proč? Důvod? Ne menší, než navýšení cash flow. To je to co údajně zajímá banky, když poskytují úvěry. Hm, asi ano, tomuhle moc nerozumím, ale můžu vám popsat, jak toto číslo vzniká.
Taková vrchní vrána ví, že musí z těch níže postavených dostat ta čísla, ale zase vůbec neví, že podřízené vrány žádná přesná čísla neznají.
Naopak taková podřízená vrána je vůbec ráda, že je ráda. Akorát si otřela pot z čela, protože vyřešila nějakou automotive katastrofu, jako,
že třeba na poslední chvíli neodstavila továrnu na výrobu Bentley. Což je mimochodem auto, které nikdy ani neuvidí, načež aby se v něm projela.
,,Tak o kolik? O kolik snížíte?‘‘
,,Jak to mám do háje asi vědět?‘‘ otáčí se vrána na spodním bidle, na jinou zoufalou vránu sdílící s ní open space. Jenže ta ví stejný prd jako ta první. A bodejť. Systém, co ta jejich slavná korporace používá je na nic, na příjmu zboží je bordel, dodavatelé dodávají, jak chtějí,
výroba nevyrábí co má a jako třešnička na dortu buší všechna data do excelu, protože ten jejich bezva systém už týden nejde a IT neví co s tím. Před měsícem přeposlalo tiket do Německa a čeká.
Vrchní vrána opakuje svůj dotaz. Tak o kolik? Máte to?‘‘
Podřízená by chtěla zakrákat nějaké revoluční heslo a spáchat na té vrchní minimálně defenestraci, ale protože defenestrace na vrány nefungují
a protože čtyřicet hrubýho je fajn, tak se potí a potí, kliká něco do excelu s kilometrovými vzorci a čeká, jestli se to číslo někde neobjeví.
Až do té doby než druhá podřízená vrána vykřikne. Půl milionu. Půl milionu Euro. ,,Hmmmm, slušné, velmi slušné,‘‘ poznamená si vrchní vrána
a přesune se na další závod.
O půl hodiny později meeting končí. Čísla, jež chtěla, být slyšena byla vyřčena. Vrchní vrána děkuje, odhlašuje se z telekonference a plynule se přehlašuje na jinou, kde bude hrát roli podřízené vrány zase ona
Nevím jistě, ale myslím, že takhle nějak to opravdu chodí.
Malé vrány posílají čísla větším, ti pak ještě větším a ještě větším a ještě větším.
A telekonferencí už je tolik, že šéf z firmy AT&T už ani neví, kam si má zaparkovat svou další jachtu, snad bude muset rozšířit kotviště nebo co.
No a ta čísla? Asi vám došlo, že to jsou to jenom čísla. Vymyšlená, vycucaná z prstu lidmi, co jsou rádi, že pokořili v businessu zvaném
Automotive, další těžký den. To, že jsou ta čísla vymyšlená, není vůbec důležité. Důležité je jenom to, že jsou vyřčena, napsána a letí prostorem.
K manažerům, ředitelům, akcionářům a dál na burzu, k makléřům, co vytvářejí analýzy, portfolia a predikce ekonomického vývoje.
Letí a letí, aby se nakonec dostaly do médií a zpátky k těm vránám, co si je vymysleli.
A pak už nikoho nezajímá, že podřízené vrány nesnížili skladové zásoby o avizovaných půl milionu eura, ale naopak navýšili o milion. Zahráno. Minulost. Jak by řekl klasik. Neptej se a hlavně po ničem nepátrej.
No, nejsem makroekonom, ani za mák tomu nerozumím a všichni ti ekonomové a finančníci, mě dozajista rozcupují na kousky,
ale takhle to prostě je. Já to tak cítím. Stojí to na hliněných nohou a historie, plná stále se opakujících ekonomických růstů a pádů,
tomu dá opět za pravdu. Rozhodně tedy aspoň do té doby, dokud lidstvo mantru trvalého hospodářského růstu, neopustí.
Nepublikováno: Napsáno v roce 2018 jen tak pro zábavu a jako rýpanec korporacím, které nemám rád.